O projektu » Vize » Zbyněk Vybíral – česká vize

Zbyněk Vybíral – česká vize

15/9/2009 Zbyněk Vybíral (*1961) psycholog, pedagog, Brno

Kavárna iDNES.cz [PDF 18 kB]

Ať máme pořád něco našeho, na co si právem nenecháme sáhnout, přeje si psycholog Vybíral

10 hodnot po 20 letech – za 30 let?

Chtělo se po mě:
Deset nejdůležitějších hodnot, na kterých by měla stát budoucnost naší společnosti.

Ta žádost měla deset slov.
První hodnota – že se bude stále dostatečný počet lidí bránit tomu, aby jim společnost diktovala, co mají považovat za hodnotné. Ani nevím, kde beru ten optimismus, že jich stále bude dost.

Nejdůležitějších? (Druhé slovo v pořadí.) Nejdůležitější bude neztrácet optimismus a investovat energii, která se nevyplatí v penězích, a přece se člověku vyplatí – v podobě čistého svědomí, neděsivých snů a neobelhávání se.

Hodnota: slovo třetí. Solidarita.

Na, vem si. Aby bylo stále dost lidí, kteří budou něco nabízet druhým. Třeba dobrou, nešizenou kávu. Psychoterapii. Grafiky. Divadelní představení. Ubytování. Doprovod.

Kterých. Které hodnoty mě tu napadají? A proč tyto? Proč mě třeba napadá, že hodnotné budou technologie, které budou lidem k užitku.

Měla by. Šestá hodnota by měla být úcta. Aspoň taková… bazální, elementární. Ne servilita, ne strach, ne pasivita. Úcta. Ostatně u něčeho tak „velkého“ je kondicionál na místě. Mělo by tomu tak být! Tohle vždycky zavání kázáním. Anebo je to přání?

Stát. Sedmé slovo. Tak ať je sedmou hodnotou fungující stát, který se umí postarat o ty, kteří se o sebe postarat neumějí nebo nemohou. Není to nic lehkého, aby stát takto fungoval.

Osmá budoucnost. Budoucnost jako osmička. Nekonečno. Osmá hodnota: starat se o nekončící mír a přežití planety.

Naší. Za deváté, ať se neztratí jistota hranic mezi tím, co je moje, naše, a co ne. Jinak si všichni začnou brát cokoliv. Ať máme pořád něco našeho, do čeho nám nikdo nebude mít co mluvit a na co si právem nenecháme sáhnout.

Společnosti. Desátá hodnota. Bůh ví, jak budou organizovány společnosti. Ale hodnotou by mohlo být, že přestanou být organizovány tou pravolevou smyčkou. Třeba nebudou ani vyvažovány bohatými a chudými. Desátou hodnotou bude pro každého z nás společnost. Někoho blízkého. Společnost druhého člověka. Ale každý nebude mít to štěstí. Tak ať má štěstí co nejvíce lidí. Ať jsou v budoucnu s někým, s kým je jim dobře.