13/10/2009 Kateřina Melenová (*1964) režisérka, kulturní animátorka, České Budějovice

Kavárna iDNES.cz [PDF 17 kB]

Musíme chránit duši krajiny, duši národa i duši člověka

Úsvit v Čechách, české moře, česká vize

Úsvit je čas na sklonku noci, čas mezi snem a bděním, úsvit přináší nový den a s ním nový začátek… každý den dostáváme možnost začít jinak, nově, odvážně… Prozatím slyším jen své výkřiky ze tmy… možná by stačilo, kdybych začala u sebe… mé osobní české vize… Ghnóthi seauton… poznej sám sebe… možná to nejtěžší… v době vymknuté z kloubů… není síla… odvaha… čas…

Přála bych si mít sílu pro smysluplné, tvůrčí činy a sílu pro trpělivost. Čelit současné beznaději a zároveň mít sílu nebojovat, nesoudit a věřit ve slušnost. Sílu bránit se manipulaci a klamu, automatickým vzorcům jednání a hněvu. Sílu odolat stádnosti a víře v pochybné jistoty, které neexistují. Zachovat si klidnou, soustředěnou mysl a trénovat tvůrčí myšlení.

Přála bych si mít odvahu projevit touhu po spravedlivém řádu věcí resp. po spravedlivé společnosti, která nemá nic společného s komunismem. Projevit národní hrdost, která nemá nic společného s nacionalismem. Bez obav ze zesměšnění a trapnosti.

Přála bych si mít čas pro snění, pro naplňující lidská spojení a synergie, pro léčení starých ran i čas na obranu před novými.

Přála bych si mít čas pro děti a dětskou hru, učení a poznávání světa, nově, nezatíženě.

Přála bych si mít čas pro úžas nad krásou české krajiny, nad jedinečností prostoru české kotliny, proměňující se s každým dalším horizontem a snažit se pochopit její skrytá poselství. Číst stopy historie a využít sílu energie zanechané tu pro nás dávno odešlými.

Cítím nutnost pojmenovat nové myšlenkové hnutí za „ekologii duše“, neboť není ohroženo pouze naše prostředí vnější, ale především prostředí vnitřní. Musíme chránit duši krajiny, duši národa, duši člověka. Úkol o to težší, že předmět ohrožení je nehmotný, neměřitelný, odolávající jednoduchým definicím.

Jak vidím, z mého zamyšlení zdaleka nevzešlo 10 vizí pro českou budoucnost. Tak snad jenom ta „ekologie duše“, za tu se moc přimlouvám…