1/11/2009 Josef Kovalčuk (*1948) dramaturg, pedagog, Brno

Kavárna iDNES.cz [PDF 16 kB]

Nejdůležitější hodnotou je každý, kdo se snaží být dobrým hospodářem

Omezím se na hodnotu jednu, myslím, že hodně zapomínanou. Řadím do ní vše, co souvisí s pojmem být dobrým hospodářem, který odpovědně pečuje a stará se o to, aby nejen uchoval, ale také rozmnožil hřivnu, které se mu dostalo. Už přes 60 let se většinou chováme opačně, bohužel se to zásadně nezměnilo ani po roce 89. Pod rouškou privatizace došlo a stále dochází ke gigantickému rozkrádání majetku, o který není pečováno, který není rozvíjený a rozmnožený, ale který bývá často znovu zdevastovaný, vyždímaný a odhozený jako citron. Takto nepečujeme ani o lidskou duši, nedochází k duchovní obnově, naše bída má kořeny v tom, že se vrháme na materiální statky a málo se staráme o bližního. Nevnímáme proto také hluboký vnitřní řád života a potřebu ho respektovat. Málo se staráme o krajinu, v níž žijeme, chováme se k ní jako kořistníci pod heslem po nás potopa. Nemáme úctu k právu a respekt k pravidlům, která se snažíme obejít, obelstít, podvést, vykličkovat. A nejhorší vůbec je, že se takto chovají sami právníci a vysokoškolští pedagogové, kteří by měli být duchovní elitou a jednoznačným vzorem a příkladem. Právě zde vidím selhání největší. Namísto toho, aby bytostně hledali, co je správné a spravedlivé, vidíme, že se nám smějí do očí a dělají z nás blbce. Jistě, máme také pozitivní mravní příklady a autority, o to děsivější je, že bývají ze strany nejvyšších státních představitelů relativizovány, znevažovány a vysmívány. Nejdůležitější hodnotou je proto každý, kdo se snaží být dobrým a poctivým hospodářem, ať už je to na kterékoli pozici.