27/8/2009 Jiří Plocek (*1961) hudebník, publicista, producent, Brno

Kavárna iDNES.cz [PDF 17 kB]

Jací budeme jednotlivci, takový budeme mít stát

Pro naši budoucnost – stejně jako budoucnost světa vůbec v epoše jeho demokratizace – je nejdůležitější, s jakou otevřeností k ní přistoupíme. Otevřeností tu míním schopnost vnímat mnohovrstevný vývoj a bez předsudků se mu snažit porozumět. Ta otevřenost se týká jak jednotlivých občanů, tak politické reprezentace. A člověk může být otevřený jen tehdy, je-li sebevědomý. Zde nemám na mysli nadutost či pýchu, ale vědomí sebe sama: kritickou reflexi všeho, co zevnitř člověkem hýbe – ať už jsou to pozitivní motivace ke konání či naopak bloky. Bloky a z nich pramenící pokřivené jednání či vůbec nejednání jsou odvozeniny vnitřních strachů, jež pramení z nezpracované historické zkušenosti, lpění na moci či na penězích a vůbec z nedůvěry v sebe sama a smysl svého života.

Otevřenost souvisí tedy s plným vnímáním a prožíváním vlastní smysluplnosti a vlastní hodnoty. To obojí  vychází pouze z bytí člověka samotného, z jeho dobrých, vnitřně čistých a nesobeckých činů. Nezávisí ani na vnějším uznání ani na dosažených ziscích. Tím neříkám, že se takto působícímu člověku nakonec nedostává uznání a zisků materiálních či duchovních. Nejsou však jeho cílem.

Zde máme největší rezervy v přetrvávajících pocitech vlastní méněcennosti a malého sebevědomí, jež způsobují, že se jedni bojí vstupovat do otevírajícího se světa a přijímat jeho další obyvatele za svoje spolubydlící v jednom domě: na jedné planetě. Jiní se zas vemlouvavě přichylují tu k té, tu k jiné moci, v naději, že tak zabezpečí svoji existenci. Tím se ovšem paradoxně jako existence ztrácejí, stávajíce se přívěšky za existencemi jiných.

Neumím formulovat nějaké desatero, protože vše důležité – v tisíci tvářích vnějších projevů – pro mne vyplývá z cesty k vědomému a otevřenému jednotlivému bytí, jež jsem naznačil výše. Budeme mít takový stát a takový národ, jací budeme nejdříve my sami jednotlivě.