25/9/2009 Jakub Jareš (*1983) historik, publicista, Praha

Kavárna iDNES.cz [PDF 15 kB]

Náš společenský život má k „životu v pravdě“, podle Masaryka či Havla hodně daleko, píše historik Jareš

Nemyslím si, že českou vizi by bylo třeba nějak zgruntu nově vymýšlet. Jednu silnou myšlenkovou tradici máme: důraz na život v pravdě, jak jej formulovali a také se snažili naplňovat Hus, Masaryk, Havel a řada dalších. Není to samozřejmě specificky česká vize, ale obecně evropská myšlenka (a o to je také silnější). Jejím základem je nestranné a důsledné kritické myšlení, které ale není jen teoretické, ale „praktické“ – v tom smyslu, že se osvědčuje hlavně tím, nakolik jej člověk dokáže prokazovat ve svém vlastním životě. Samozřejmě to není úkol jen pro zlomové dějinné okamžiky. Naopak nejdůležitější je naplňovat tento úkol neustále – i ve všedních dnech, v „drobné práci“, o které mluvil Masaryk.

V současnosti má náš společenský život k „životu v pravdě“ hodně daleko. Nezvládáme ani nejzákladnější návyky slušného chování: média, politici i občané – všichni vězíme ve stále se střídajících kauzách, ve vzájemných osobních útocích a v navyklé občanské pasivitě. Nejhorší přitom je, že o současné mizérii moc nepřemýšlíme anebo si ji nepřipouštíme, případně o ní třeba ani nevíme. Vymýšlet v současné situaci „českou vizi“ pro budoucnost je samozřejmě potřebné – bez ní se dál nepohneme. Ale než se alespoň přiblížíme k tomu, abychom ji začali naplňovat, musíme zvládnout docela základnější úkoly: rozpoznat, jaká je naše dnešní situace a začít pracovat na její nápravě.